Národní památník na Vítkově

Národní památník na Vítkově byl postaven v letech 1929–1932 na Vítkově v Praze. Hlavním účelem mělo být uctění památky českých legionářů a českého odboje v období 1. světové války. Památník byl vystavěn k poctě účastníků boje za vznik Československé republiky.

V červnu 2007 byl ohlášen záměr využití památníku Národním muzeem pro expozici dějin české a československé státnosti. Plánované otevření proběhlo 28. října 2009.

Po téměř tříleté rekonstrukci a rehabilitaci Památníku Vítkov na Žižkově bylo v konečné etapě instalováno zdvihací zařízení, dva osobní výtahy. Tyto osobní výtahy mají velké zdvihy, ale obsluhují pouze tři podlaží.

Návrh instalace v maximálním možném ohledu vyhověl záměru architekta, který především požadoval volbu specifických materiálů s ohledem k charakteru funkcionalistické budovy.

Pro oba výtahy byla použita technologie klasického lanového převodového pohonu s umístěním v šachtě.

Realizace stavby: Pavel Vejs za TRIPLEX v.o.s. v roce 2009.

První výtah

První výtah a jeho kabina je vyrobena jako celokovová v provedení nerez. Bylo instalováno podhledové osvětlení kabiny a použity částečně prosklené šachetní dveře. Šachta je betonová. V horní stanici je ocelová konstrukce opláštěná bezpečnostním sklem. Pohon je umístěn v horní části ocelové konstrukce.
foto realizace

Druhý výtah

Druhý výtah a jeho kabina je vyrobena s obkladem dřevěnými dýhovanými deskami. Kovové části jsou v provedení mosaz a bylo instalováno podhledové osvětlení kabiny. Jsou použity dveře z leštěné mosazi. Šachta je betonová a částečně zděná s pohonem v horní části. Výtah vjíždí do nejvyšší části budovy, kde je zpřístupněna terasa s výhledem na celou Prahu.

Historie Vítkova

Národní památník na Vítkově byl postaven v letech 1929–1938 v Praze. Hlavním účelem stavby mělo být uctění památky českých legionářů a českého odboje za období 1. světové války. Památník byl vystavěn k poctě účastníků boje za vznik Československé republiky. Památník byl rozšířen v letech 1946-1949. Jedná se o ryze funkcionalistickou stavbu, která měla demonstrovat hrdost a odvahu českého národa.

V průběhu druhé světové války bylo v památníku skladiště Wehrmachtu. Po komunistickém puči v roce 1948 byl památník využíván k propagaci samolibého komunistického režimu. Byli zde pohřbíváni významní pohlaváři a prominenti komunistické strany Československa. Dokonce v roce 1953 tu byl pohřben první dělnický prezident Klement Gottwald a bylo zde otevřeno jeho mauzoleum, které bylo zrušeno v roce 1962. Po revoluci v roce 1989 byly ostatky členů komunistické strany konečně odvezeny.  Mramorový sarkofág dělnického prezidenta byl ještě k vidění při kompletní rekonstrukci v roce 2008 až 2009.

V současnosti je v památníku stálá expozice české a československé státnosti. Zachycuje podstatné okamžiky dějin naší země. Například vznik Československé republiky v roce 1918, podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 a období protektorátu, dále komunistický převrat z roku 1948, invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a následná federalizace Československa. Dále pád socialismu v roce 1989 a zánik Československa roku 1992.

K návštěvě také láká nově otevřená vyhlídka ze střechy Památníku na Prahu.

Bitva o prahu

Samotný Vítkov je dlouhý a protáhlý kopec na Žižkově. Nejstarší zpráva o tomto kopci je pravděpodobně z roku 1040. Majitelem pozemku na tomto kopci byl pan Vítkov z Hory, který byl pražským měšťanem a na kopci pěstoval víno. Od této osoby jméno kopce – Vítkov. Vítkov je také někdy nazýván přímo Žižkov a odděluje pražské čtvrti Karlín a Žižkov. Místně neboli katastrálně je přiřazen k Žižkovu.

Kopec se proslavil vojenskou bitvou, která byla jako jedna z prvních husitských válek táborského hejtmana Jana Žižky. Bitva se odehrála 14.července 1420 nedaleko pražských hradeb. Husiti v opevněných srubech na vrcholu kopce odrazili útok rakouských křižáků.

Král Zikmund Lucemburský zřídil křižáckou výpravu proti husitům s požehnáním papeže Martina V., který vyhověl žádosti krále Zikmunda. Král vhodně využil ve Vratislavy setkání s říšskými knížaty a dohodl s nimi podmínky vojenské výpravy do Čech.

V dubnu 1420 křižácké vojsko vstoupilo do Čech. Město Hradec Králové se vzdalo křižáckému vojsku, a vojsko dále postupovalo do Kutné Hory. Odtud probíhaly přípravy na tažení na Prahu. Praha se nacházela v jiné situaci. Husitům se nedařilo ovládnout celou Prahu, tak jako např. Vyšehrad nebo Pražský hrad. Nejvyšší purkrabí Pražského hradu vydal sídlo panovníků zmocněncům krále Zikmunda. Čeští páni, rytíři a obce nesouhlasili s politikou Prahy a vlastně vyhlásili Praze nepřátelství. Následně pražané do Kutné Hory vyslali posly, kteří měli vést kompromisní a smířlivá jednání s králem Zikmundem. Podmínky krále Zikmunda byly nepřijatelné. Při zasedání velkých českých obcí bylo rozhodnuto, že obrana proti křižákům je nevyhnutelná i v případě vojenského konfliktu. Později začaly do Prahy vstupovat nové posily Táboritů a Husitů. Vyhnání všech nepřátel kalicha z Prahy, mělo zajistit sjednocení a jednotné vedení 12-ti městských hejtmanů, kteří vytvořili společné vojenské vedení. První část křižáckého vojska pod vedením římskoněmeckého krále Zikmunda dorazila do Prahy. Husté se neúspěšně pokusili dobýt Pražský Hrad a začala výstavba opevnění na kopci Vítkově. Žižka si uvědomoval, že pozice kopce Vítkov je důležitým bodem pro obranu města. Italský vojevůdce, krále Zikmunda, Filippo Scollari si dobře uvědomil, že přímý útok na Prahu není dobrým řešení. Pokusil se tedy město obklíčit     a z tohoto důvodu byl kopec Vítkov jako východní prostor před Prahou, strategickou pozicí a bylo nutné ho dobýt. Do bojů v oblasti Prahy bylo zapojeno celé křižácké vojsko, ale útoku na Vítkov se zúčastnili pouze vybrané oddíly rakouských a míšeňských jezdců. Vojenská síla křižáků měla ochromit husity a odvrátit pozornost od cíle skutečného útoku. Husité vystavěli na Vítkově dva opevněné sruby, hluboké příkopy a valy.

Nevelký počet husitských ozbrojenců ve srubu bylo v následujících hodinách odkázáno svému osudu.  Král Zikmund před bitvou zaujal postavení na Letné a bitvu z tohoto místa pozoroval. Vojáci křižáků a jejich přisluhovačů podnikli klamavý útok na Karlův Most a na Nové Město. V tuto chvíli se vydali míšenští křižáci na kopec Vítkov. Husité věděli, že ztráta Vítkova by měla podstatný vliv na celý průběh války. Když zpozorovali křižácký postup vojska shromáždili padesát střelců a oddíl cepníků. Opevněné sruby byly doplněny posilou ozbrojenců. Podle dobových zpráv byl Jan Žižka zachráněn na poslední chvíli před jistou smrtí. Noví ozbrojenci Husitů v čele s knězem postupovali z jižní strany a postup doplnili vojenským křikem. Křižáci byli překvapeni a byli tlačeni ke strmému severnímu svahu a rozhodli se raději ustoupit. Nenadálý ústup vyvolal v zadních řadách zmatek. Většina se nakonec snažila zachránit útěkem. Někteří z těchto prchajících se zřítili ze skalnatého úbočí. Odhadované ztráty křižáků bylo 100 až 200 vojáků. Vojáci se stáhli do ležení za řekou Vltavou. Husité si uvědomili, že obležení křižáckým vojskem a hrozba případných útoků stále trvá. Jan Žižka pokračoval v budování opevnění a prohlubování příkopů v oblasti kopce Vítkova.

Říšská knížata se s porážkou odmítla vyrovnat a požadovali od krále Zikmunda vojenský úder proti celé Praze. Král Zikmund se rozhodl jinak, naslouchal prosbám českých a moravských šlechticů, kteří byli katolíky a ti mu slibovali odevzdat Čechy a Prahu do rukou krále. Velkému počtu křižáckých vojáků se již nedostávali potraviny při obléhání Prahy a v této situaci si král a jeho pomocníci uvědomovali, že pobývání a vydržování obrovské armády nemá dále smysl. Mezi vojáky docházelo k malým a velkým třenicím také proto, že vojáci byli mnohých národností.  Za souhlasu a přítomnosti 24 českých a moravských šlechticů se král římskoněmecký a uherský Zikmund nechal korunovat českým králem ve Svatovítské katedrále. Později král křižáckou výpravu rozpustil. Následně se vrátil do katolické Kutné Hory.

Husité tedy křižákům ukázali, že jsou schopni bojovat do konce bez omezení a do krajnosti. Bitva o Vítkov byla husity brána jako důležité vítězství v celém tažení a toto vítězství také pozvedlo jméno Jana Žižky jako schopného vojevůdce, Žižka tímto získal více autority a respektu.

Autor článku: Pavel Vejs
Zdroj: otevřená encyklopedie Wikipedie